Ze současnosti SDC Šumaváček
 
 
Jsme občanské sdružení (po novu spolek) zabývající se zejména volnočasovými aktivitami tanečního směru. Naše činnost rozhodně nespočívá pouze v každotýdenní pravidelné činnosti, byť je poměrně intenzivní. Zviditelňujeme se především celou řadou aktivit pro širokou taneční veřejnost. Doslova po celé republice. V čele klubu stojí president Míra Procházka, který je současně naším callerem. Mimochodem – znáte ho také jako presidenta Českomoravské asociace dětských country tanečních skupin, stál u jejího zrodu v roce 1993 a vedl ji až do ledna 2009.
Naše pravidelné schůzky se konají každý čtvrtek v malé tělocvičně ZŠ ve Vyšším Brodě. Pokud chcete přijet na klubovou návštěvu, rádi Vás uvítáme, avšak dopředu si zavolejte (Míra má množství seminářů i ve všední dny a tak se stává, že klubový večer odpadne). Tančíme od 15.00 do 18.35 hodin. Zpočátku tančíme pouze country tance, méně zkušení tanečníci odcházejí postupně domů a na poslední část zbývají ti nejzkušenější. Od B do A2.
Po letošním novém náboru máme nejen dostatek dětí – řádných členů, ale velkou radost mám i z maminek, které projevily velký zájem o naše aktivity a chodí si s námi zatančit.
Pokud byste se i Vy chtěli stát našimi členy, není to problém. Kromě řádného členství máme i takzvané členy přispívající, kteří s námi spolupracují formou externího členství. Tento druh spolupráce přináší tanečníkům celou řadu výhod.    
 Možná jste právě nabyli dojmu, že jsme organizací, která pracuje pouze pro děti a tudíž pro Vás, jakožto dospělé návštěvníky našich stránek, je naše nabídka k ničemu. Opak je pravdou! V poslední době řada souborů, které jezdí na naše víkendové akce, s sebou vozí rodiče dětí či spřízněné kamarády dospěláky, kteří si s dětmi rádi zatančí. Věřte, že mnohé děti Vám určitě nebudou bránit ve Vašem tanečním rozletu, ale že se od nich naopak mnohé naučíte. Jelikož takřka každý měsíc sami pořádáme nejméně jednu víkendovou taneční akci, patříme mezi nejaktivnější kluby u nás. A pokud budete mít zájem o semináře jen pro dospělé, vězte, že naši lektoři učí i na takových. Pokud byste si chtěli uspořádat podobný seminář u Vás, ať již pro děti nebo pro dospělé, případně pro obojí naráz, dodáme Vám naše lektory, aparaturu, know how, případně i celý semináře ve spolupráci s Vámi u Vás zrealizujeme.
Naší pořadatelskou pýchou je  pak Celostátní setkání dětských country tanečních souborů (CSDCTS), jehož první ročník v roce 1991 odstartoval dětské country taneční hnutí u nás (do té doby o sobě dětské kroužky či skupiny vůbec nevěděly a každý si tancoval sám, zcela izolovaně). Od té doby tuto akci pořádáme pravidelně.
Pochopitelně se snažíme na naše (i cizí) akce brát naše děti. V několika uplynulých letech jsme s dětmi z Vyššího Brodu navštívili například Karlovy Vary, Kroměříž, vícekrát Kadaň, několikrát muzeum letadel ve Zruči, Helfštýn, mnohokrát Prachatice, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, mnohokrát Tábor, několikrát Rožmberk, Všechovice, Plzeň jsme navštívili také několikrát, Chomutovskou ZOO, Bečov nad Teplou, Loket, zámek Kynžvart, Moravský kras, motýlí farmu, sklárnu v Harrachově, sklárnu v Nižboru, Buchlov, Buchlovice, Uherské Hradiště, Velehrad, Kořenov v Jizerských horách, Liberec, muzeum řemesel v Kolovči, zámek v Chudenicích, zámek a oboru v Blatné, zámek v Lednici, Vranově nad Dyjí, Dačicích, Červené Lhotě.... a mnoho dalších zajímavých míst nejen po celé ČR, ale i v nejbližším okolí Loučovic a Vyššího Brodu. Nevyhýbáme se ani zahraničním akcím, v minulých letech jsme s nejšikovnějšími dětmi navštívili evropské taneční kluby i akce například v Německu nebo ve Francii, Rakousku, Belgii, na Slovensku. Deset víkendů do roka plus jeden až dva týdny, to je průměr těch nejaktivnějších dětí.
Zaujala Vás naše činnost? Máte chuť se zapojit? Kontaktujte nás! A jste snad člověk na pravém místě a máte například firmu, která by byla ochotna pomoci našim aktivitám sponzorsky? Určitě bychom Vaši nabídku neodmítli. Nevěřili byste, jak je obtížné sehnat peníze pro činnost normálních zdravých dětí, které netouží hrát nějaký z mediálně známých sportů, které netouží být mladistvými narkomany a které mají prostě tu smůlu, že jsou šikovné a chtějí tancovat, cestovat a poznávat.
Jen tak na okraj...
Často poskytuji rozhovory různým novinářům. Nevím proč, ale mnozí z nich začínají otázkou: „Co jste naposled vyhráli?“ V té chvíli se mi chce odpovědět, že naposledy jsem vyhrál blbce novináře, který mne právě zpovídá. Vždyť šuplík s nápisem „country tance“ je obrovský a je v něm spousta malých škatulek obsahující jednotlivé taneční směry, které u nás (ať už oprávněně nebo ne) do šuplíčku country (a příbuzné) tance řadíme. Tradiční country tance, round dancing, line dance, clogging, square dancing, příbuzné tance jako řecké, skotské, irské, mexické, tance staré Anglie a mnoho dalších. Znám množství tanečníků (nejen u nás, ale i v celé Evropě), kteří se pravidelně schází, aby si zatančili. Jen tak, pro radost. Nemají ambice se někde předvádět, pokud vystupují, tak nanejvýš z autobusu a aby soutěžili – k tomu by je nikdo nepřinutil. Poznávání nových přátel a kamarádů, touha zatančit si pro radost a pro pohodové strávení večera. To je přesně ten styl, který já prosazuji. Styl, který se mi líbí a je mi blízký. Nic proti těm, kteří vystupují a kteří soutěží, rád se na kvalitní vystoupení podívám, mám mezi takovými tanečníky řadu přátel – prostě si ze zmíněného šuplíčku jenom vybrali jinou škatulku. Ale zmíněný novinář mě vždycky naštve. Proč, když takový novinář přijde dělat rozhovor s rybáři, se zeptá: “Co jste naposledy chytil? Jak jste si zachytal?“ Proč se nezeptá, co naposledy vyhrál. Vždyť rybáři mají také celou řadu – a zajímavých – soutěží. Čili správná otázka by byla: “Jak jste si na této akci zatančili?“
A tím jsem chtěl odpovědět na otázku, proč jako soubor nevystupujeme. Prostě jsem si vybral jinou škatulku. Takovou, která mě dokáže naplnit. Děti, které znají 200 figur v angličtině, děti, které mohou – a chtějí – cestovat a poznávat. Kdybych chtěl dělat vystoupení, muselo by být super. Určitě bych musel většinu dětí poslat z kroužku domů, protože nesplňují moje představy (cítění hudby, pohybové schopnosti...). Museli bychom se méně věnovat těm věcem, ze kterých máme radost a mnohem (ale opravdu o hodně) více dřít. A to nechci. To už by pro mne nebylo to ryzí country ...
 

 

TOPlist